Jak jsem slavila Vánoce v Česku

Jako vetšina lidí velice mám ráda svátky, nejvíce se mě zajímalo, jak sláví Češi Vánoce, protože jsem z Ukrajiny, my máme Vánoce až 7. ledna. Pamatovala jsem, jak jsme na kurzech četli text o Vánocech a naše učitelka nam hodně vyprávovala, jak oni s rodinou oslavují ten svátek.

Takže jsem začala otravovat mých kamarádů ještě na začatku prosince, že se musíme jít podívat na Staroměstské náměstí, jak vypadá české Vánoce a že si chcí dát tradiční jídlo v nejaké české hospodě. Když moji české kolegové začali mě ptát máme-li rezervovaný stůl na Vánoce, jsem sebejistě řekla, že žadná potřeba v tom není, asi když přijdeme na Staromak, něco volného seženeme, vzhledem k tomu, že je tam spousta různých hospod a restaurací. Jsem naprosto 100% naivní blondýna! Proč? Protože, za prvé, vetší tlačenice za tu, jaká byla na Staroměstském náměstí toho 24. prosince, jsem zažíla jen když poprvé rozsvěcovali vánoční strom (jo-jo, na to jsem se také plahočila podívat).

Za druhé, Čěši neslaví Vánoce na náměstí, všichni normální lidé oslavují ho doma s rodinou! Takže lehce odhadnete, kdo byl na Staromaku, je to jasně – turisti! Uslyšeli jsme čěštinu asi tak par krát.

No a za třetí, hospoda…nikdy, prostě nikdy nesnažte najít restaurace, pokud nemáte předem rezervovaný stůl. Jen pokud možna rádi procházite, když venku je pořadná zíma, v tomto případě jo, užíjete si to, jinak zapoměnte na to! Konečně, díky Bohů, jsme schánili docela pěknou hospodu, ve které byl poslední volný stůl. Sednuli jsme a rozhlednuli: hezký, autentický interiér, tradičné jidlo a dobré pivo, ale něco hned padlo nam do oči, nebo spíš do uši – řeč, sáma ruština! Vypadalo to tak, kdybyhom byli někdy v Rusku. Jenom za jedním stolem seděl anglický par, který se domnival, netrefil-li náhodou nějakou ruskou schůze…

Předpokládám, že to všechno povzbudilo vás se také příště připojit oslavovat české Vánoce na Staromaku..? Tak, správné! Pohopitelné, že žadná dobrá zkušenost to nebyla. Raděj rezervujte si předem nějakou hezkou restauraci nebo hospodu, dejte si dobré ceské pivo a svičkovou nebo kapra. Naše utrpení se skončilo hned s první sklenicí Kasteel Rouže 17o. Tak čůz a hezký Nový 2017 rok!

Victoria Tsapko

KINO MAT: Věra 68

V rámci Českého filmu na Albertově naši studenti navštívili kino Mat, kde jim byl promítnut dokumentární film Olgy Sommerové Věra 68 o nejúspěšnější české sportovkyni Věře Čáslavské.
Pan Vladimír Tupáček film uvedl, představil paní režisérku a její tvorbu a osobnost sportovního i společenského života, paní Věru Čáslavskou, jejíž život byl zrcadlem dění v socialismu i následně v demokratickém režimu.
Paní překladatelka Olga Kadaníková pomohla studentům nižších úrovní češtiny svým překladem do angličtiny.

Mgr. Jana Nováková

Představení Čarodějův učeň

img_1091

Minulý týden, 20.11 2016, jsme my studenti Albertova byli v krásným Národním divadle. Měli jsme možnost, abychom se podívali na balet Čarodějův učeň. Bylo to pro nás velmi zajímavé, protože jsme viděli moderní balet po prvé. Příběh byl na začátku těžce rozumět, ale tanečníci byli tak talentované a nadané, že to díky tomu bylo lehčí. Moc se nám to představení líbilo a můžu to všem studentům doporučit.

Hezké pozdravy Barborka Zechner

Studenti na Albertově studují češtinu, ale taky hrají volejbal

josh-utoci

12. listopadu 2016 v 10:00 jsme my, studenti Albertova, vyjeli do Liberce autobusem z Černého Mostu. Bylo nás 10 studentů a udělali jsme dva volejbalové týmy. Jeli jsme totiž na volejbalový turnaj a hráli jsme tam proti jiným jazykovým školám jako Hostivař a Liberec. Předtím jsme ale měli čas, abychom si prohlíželi město. Bylo to moc zábavné a moc se nám tam líbilo. Večer jsme šli do baru a oslavili jsme náš výlet. V neděli ve 14:00 jsme jeli autobusem zase domů do Prahy. Moc nás těšilo, že paní Rodrová tu sportovní akci pro nás zorganizovala a že jsme mohli s ní jet do Liberce.

Barbora

Výstava Havel

Ve středu 16. 11. 2016 šli studenti v rámci Klubu Albertov na výstavu Havel do centra současného umění DOX. Výstava se všem moc líbila!

Čeština v praxi

Noví studenti šestitýdenního kurzu si dnes mohli poslední hodinu vyzkoušet „češtinu v praxi“ s rodilými Čechy. Na Albertově studují už celý týden a šlo jim to skvěle!

Den jazykové samostatnosti očima studentů

20161101_113229

 napsala Hanka z Číny:

  1. října jsme šli na procházku s učitelkou Janou. Nejdřív jsme se prošli kolem Albertova, přitom jsme hledali informaci o Albertově. Potom jsme šli nahoru na Bastion a prohlédnuli jsme si Prahu. Pak jsme se dostali do zahrady, která se jmenuje Ztracená. Během výletu jsme se museli zeptat nějakého člověka, který pracoval v lékárně, na nějaký lék. Taky jsme zjistili, že autobus č. 148 jezdí dokola. Nakonec jsme se sešli a učitelkou v restauraci.

 

Legenda o tom, jak vzniklo jméno Ztracenka, napsala Kaori z Japonska:

Jeden muž se procházel večer v parku. Neviděl na centrum a hrad, protože tam stálo mnoho stromů. Cítil se sám. Ve skutečnosti ho vyhodil šéf a z práce a pak ho vyhodila jeho přítelkyně z bytu. Už neměl peníze. Byl zoufalý… Další den ho nikdo nenašel. A proto se tam říká Ztracenka.

 

Legenda o Ztracence, Igor II/2

Bylo to dávno. Na tomhle místě, kde je teď zahrada Ztracenka, nebylo ještě nic. Jednou tam měl procházku starý král a potkal tam jednu krásnou dívku. Zamiloval se do ní a vzal si ji. Ten starý král byl velmi zlobivý a měl boje se svými sousedy. Také miloval lov a velké hostiny, a proto zapomněl na svou mladou ženu a ta z toho měla smutek.

Tenkrát král začal bojovat se sousedy a jeho mladá žena zůstala doma. Šla na procházku a přišla na místo, kde potkala svého manžela plakala tam a hořekovala. Uviděl to mladý zemědělec, který tam pracoval a usmál se na ní. Zamilovala se do něj za jeho krásný úsměv a on se do ní také zamiloval.

Když se starý král vrátil domů, nenašel tam svou ženu. Přišel na to místo, kde ji dřív potkal a zaplakal. Pochopil, že ztratil svou manželku, zatímco bojoval a hodoval. Nařídil udělat na tom místě velkou a krásnou zahradu a nazval ji Ztracenka, protože tam ztratil svou poslední lásku.

Kulturní středa: Okolí Albertova a plavba na přívozu

Ve středu 26. 10. byli studenti na procházce na Vyšehradě, potom šli k vyšehradskému železničnímu mostu. Paní učitelka Daniela si pro studenty také připravila překvapení. Tím překvapením byla plavba přívozem z Výtoně na Náplavku – Smíchov.